Vyběr středny školy u mňa

11. srpna 2006 v 13:04 | Synek
Uč se synku bo tě inak čaka šachta a lopata.....

Jak sem tak dřystal v minulem članku o svojej děvuše, ktoru mam včil na hrbu, tak som zazpominal na svoje roky a jak sa vybyrala škola. Bola to divna doba už od nastupu na zakladku.
V prvni třidě nas všecky šokovala sudružka učitelka, bo nam všeckym malym pajtašum, co ešče něchapali kaj su zbytky stavebnice Merkur, ktoru sme mali ve školce, a někeřy ešce chcali do plinek, oznamila, že sme nova generacija! My už něbudeme vychovani po vzoru Komenskeho, ale bo sudruzi zaznamenavaju velike pokroky vo všeckych směrach, tak aj na školstvo došlo a my sa buděme jako prve ročniky učiť dla novych osnov a buděme množinařy! Bola cela ruda a dvje brady jak Škromachovo krčisko, ji poskakovaly ze strany na stranu. A tak nam oznamily, že musime všecy mať do pololetja KALKULAČKU! Že taku novinku v roce 1976 němali ani na UV a že sa to neda nikdě kupiť iba propašovať z teho hnusneho zapadu, to něřešila. Bez teho přistroja, ktery neviděla ani na fotce, němame šancu postupit do druhe třidy, po pololeti, až zvladneme EMA MA MISU a sčitani do deseti předěme na kalulačky a možna aj na kompjutery. To slovo ešče něuměla ani vysloviť. Bola to vyzyonařka jak cyp, bo na kalkulačku sme smeli šahnuť až v sedmej třidě. Ale ta panika po třydnych schuzkach, kdě to oznamila aj rodičam, bola velka jak když dorazily banany do Pramena. Zarobila na tom iba jedna rodina, bo to propašovala cez stryca a za dvojnasobnu mesičny hrubu mzdu za kus, to rozprodali po cele škole aj s učitelskym sborom. Všeci skoro vybaveni stejnym strojom s oranžovym dysplejom a velikosti zešitu A5. Cele studijum bolo tak zmatene, bo nam něuměl poradiť s učenim skoro nikdo a ani sudružky učitelky moc něchapali jak se ma ta nova koncepcja učiť.
V sedmej třidě pak došlo na lamani chleba. Furt do nas hučeli že čim chceme byť, že mame přemyšlať jak posilit stranu a vlast. Ve třidě bolo par premiantu a zbytek na to sral jak včil nemakčenka na robotu. Navic sme tam boli skoro všeci sportovci a každy si maloval karieru jako sportovec a už sa viděl ve Vytkovicjach či Baniku. Ale aj k nam na školu začali chodiť lanaři z ruznych učnaku a doražali na nas jak voliči na Grossa kdě vzal na taky fajny kvartyr, když ma doma kantynsku a sam eště o žadnu robotu nězavadil, mimo dřystani v parlamentu a čemu to tryko so stavebnu firmu na každej fotce, pokal neni v maskačach.
Taci lanaři mali svoju taktiku. Jeden vypraval chujoviny jake to je fajne robiť zednika, iny zas jak zocela nas synky valcovně plechu a podobne cyparny. Všeci nam nabyzely ekskursije do vybranych podniku misto školy. Tož to něbylo špatne, vyzkušali sme skoro všecky nabidky a sedma třida nam utekla jak Krejčiř policajtom. Ale všeckemu nasadil korunu lanař z šachty Vitjezny unor v osmej třidě před pololetim. Ten nic nedřystal, na tabulu velkym pismom a s hrubkama napisal iba toto: 1. ročnyk kapesne 80-200 Kčs, druhy ročnyk kapesne 500-1000 Kčs, třety ročnyk kapesne 1200-1500 Kčs a premije za dobry prospech. Navic kdo sa přihlasi pojedě na tyden misto školy do Tater na rekreačnu chatu s bazenom a tam pry pak može jezdiť kdykoliv bude chceť aj s rodičama. Tych co podepišu tak pozvu ešče raz v druhym pololetju, bo tam už to budě formalita to dochodiť a aji ty rodiče. Okamžitě bol na hoře les ruk a všeci zatužili byť haviřom i keď mali eště před hodinu sny o veterině či automechanikovy. Take prachy nigdo něnabidnul a k tomu ten vylet! Par zufalych, ktoři tam miřili stejnak, bo s deviti čtyřkama to ani inam něšlo, rozpoznali v jeho dřystach i to, že to druhe pololeti už moc chodiť do školy nemusija bo to je všem cyp jake budu znamky na koncu osmičky.
Bol som mezi tyma zlakanyma i když sem čul, že to němože doma projit podpisom, bo foter dycky řykal, že by ma radši hajcmanem umlatil, než aby mňa pustil na šachtu. On už v tej dobje bol vyřazeny haviř na pluce a pazury a v sedmatřiceti bol v plnym invalidnim duchodu. Tak som ti risknul svidinu že z teho pak vycuvam. Všecko sem vyplnil na přihlašku, to skoval do aktovky a tešil sa na vylet. Bolo to tam fajne, sice sme museli eště predtym na prohlidku k doktorce, pak na povinu ekskursiju na šachtu ale iba na povrch ale všecko bolo misto školy. Ten naborař zas něbol nebystřejši nězaraželo ho, že se mu tam hlasi aji děcka s vyznamenanim a chcel aby všecy co pojedu haviřsku Karosu do tych Tater už mali podepsane od rodiču. Vymluvil sem sa na fotra že něbol doma, bo chodi do hospody a ja němožu čakať až přide, bo sa musim vyspať. Rano mam treningy v hokeju, odpoledně taky a ešče sa poctivo učim, bo chcem byt vzdělany haviř. Chapavo ma pohladil po pale a povedal že on k nam zajdě domu až sa vratime a všecko to vysvětli rodičom. Tož to budě chlama jak cyp!
Po navratu z Tater ma raz odlovil ve škole a že popoludni přijde k nam domu a či budě foter doma. Hned sem mu oznamil že ja, bo idě semnu na trening a pak sa vracame spolu, že som to tak domluvil. Cely ščasny oděhnul a že teda v šest je u nas jak na koňu. Fotrovi sem doma oznamil že přijdě naborař z šachty aby mi podepsal přihlašku. Že mu pry šecko vysvětli jaka suprova buducnosť ma čaka. foter veděl že sem byl v tych Tatrach a s kym, ale neřešil to. Pobavila ho ta odvaha toho naborařa a těšil sa jak maly synek! Jak sem mu potvrdil že nětuši čym a kym je foter, radosti začal dychať na celych 28 procent svych pluc.
V šesť hodin zvonek a naborař za dveřama. V obleku z tanečnych prvni republiky a v zlatych brylkach sa usadil v kuchyni. Usmjal sa na fotra a začal: "vite dneska už to neni take tvrde na šachtě jak kdysyk. Včil tam maju iba techniku, haviři maju bile monterky a mačkaju čudle na ovladaču od kombajna. Žadna lopata, žadna zbyječka, žadna makačka, skoro jak v kancelařu, akurat jeta kancelař kusek pod zemi." Dal sa nědostal, bo ho foter popadnul za klopy maturytneho saka a kpal ho do řiti až před barak a řval, že kdyby nedřystal take cyparny, tak ho aj vyslechnul a že kdy naposlady sfaral do rubani a esli toto dřysta všeckym rodičam, tak by ho mali zavřit do blazinca a jak ho kopal do řiti a hnal ho po Porubě až k Panormace tak mu ani nevadilo že na posledny kontrole u plucařa nědokazal ujet na kole ani dvěstě metru a včil ho žene už dobre dva kilometre.
Po tejto zkušenosti už sem nesměl ve škole byť u teho jak naborař lakuje zbytek třidy a eště mi lehce vynadal, čemu sem ho něupozornil že je foter byvaly štajger z vitězaku, že by zvolil inu taktiku a ať nikomu nedřistam jak u nas dopadnul.
Tak skončila moja kariera haviřa. Jak sem pak postupoval dalej vo vzdělaniju, tož o tom podřystam indy.
Napište jake zažitky mate vy s naborařama či vyberom stredni školy do komentařu či na mojho mejla
Vaš Synek
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 król polski król polski | 8. září 2006 v 15:33 | Reagovat

Znam jedneho naborařa z Barbory.Tyn hajzl a skurvysyn nikdy nesfaral aňi na hornickydeň a oblboval synky ateraz se chlame. Po 14 rokach sem mu dal do čuni a seru na něj... Zdař.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama